K hudbě měla Lenka Kavalová blízko odmalička – v jejím okolí se pohybovali hudebníci, zpěváci i příznivci nejrůznějších žánrů. Proto má vztah ke klasické hudbě i zkušenosti s rockovou kapelou.

„Všude by se dalo najít něco, co člověka baví a co ho obohacuje. A hlavně může vidět, jak to funguje v jiných žánrech, jak ti lidé myslí, jak se připravují, jaká tam je atmosféra a hlavně, že to všichni dělají srdcem,“ podotýká.

Sama vystudovala hru na violoncello. „Tomu jsem podřídila od dětství všechno. A když jsem se rozhodla, že moje cesta bude směřovat k manažerské činnosti, tak jsem si kladla otázky, zda to zvládnu,“ připouští s tím, že hře se stále čas od času věnuje.

Už během studia se jí podařilo vycestovat a nasbírat praktické zkušenosti, které následně doma uplatnila při vedení vlastního souboru a později i na manažerských postech.

„Postupně jsem pochopila, že se jako umělci budeme muset o sebe postarat sami a že pro to musíme něco udělat, samo se nic neudělá. Tak jsem se snažila dívat se kolem sebe,“ vzpomíná a pokračuje:

„V Americe jsem pochopila, jak tvrdý je to chléb a že se můžeme vymlouvat, ale je to byznys. Člověk to buď udělá, nebo neudělá. A když to neudělá, tak brzy skončí. Tam jsem pochopila, že když chci něco dokázat, tak toho musím dost obětovat.“

Tvrdá práce se ale vyplácí, protože hudebníci se díky ní lépe cítí ve svém souboru, podávají kvalitnější výkony a diváci to poznají a ocení, tvrdí.

Role ředitelky je tedy významná nejen pro blaho orchestru, ale i plánování programu a usměrňování chodu filharmonie. Tomu se věnuje hlavně v létě, kdy přemýšlí nad vývojem souboru.

„Snažím se, aby to mělo progres na všechny strany – aby posluchač dostal kvalitní nabídku abonentních řad, abychom pokryli nejširší cílové skupiny a nabídli koncerty i těm, kteří třeba neholdují klasické hudbě, abychom mohli edukovat a propojit síly se základními uměleckými školami, nebo abychom udělali program, kde si budeme vychovávat potenciální publikum,“ vyjmenovává Kavalová.

V Česku patří mezi pouhé tři ženy, které stojí v čele některé z regionálních symfonií, a součástí její práce je jednat o financích s podporovateli i ministerstvem kultury.

„Člověk musí mít vášeň a zapálení posouvat věci, které dělá, dopředu,“ uzavírá Lenka Kavalová. „Velmi často plánujeme kulturní pořady, koncerty, aniž víme, kolik na to máme peněz. Vždycky máme dvě možnosti: buď to nedělat, anebo jít dopředu a věřit, že to všechno dobře dopadne. A většina z nás volí variantu číslo dvě – věří a plánuje, protože kdyby neplánovala, tak ta kultura není.“

Jedním z partnerů Plzeňské filharmonie je i Českýi rozhlas. „Nově vznikl projekt Putování za orchestry, který spočívá v tom, že štáb přijede na koncert a vysílá ho stanice D-dur. O přestávce se dají natáčet rozhovory s významnými osobnostmi,“ popisuje Kavalová. Posluchači rozhlasu se tak seznámí s kvalitními soubory i mimo Prahu.